Moderní vozy jsou vybavené výpočetní technikou a rozhodně je nelze srovnávat se starými škodovkami, které brázdily naše silnice poměrně běžně ještě před pětadvaceti lety. U některého auta dokonce ani nezvládneme doma v garáži vyměnit obyčejnou žárovku ve světlometu, častokrát je to procedura náročná na potřebné vybavení a usnadnit nám to mohou pouze odborníci.
přední světlo.jpg


Homologace


Každá žárovka v automobilu, který je určen pro běžný provoz na veřejných pozemních komunikacích, musí být homologována. Homologační značky jsou jednotné pro všechny typy, značí se písmenem E a číselným kódem země. (Česká republika má číslo 7, Nizozemí např. č. 4). Samotná homologace však nezajistí, zda se nejedná o falešný výrobek, jedinou jistotou je zakoupit jej od renomovaného výrobce, který je schopen doložit dokument o schválení autožárovek pro běžný silniční provoz.


Napětí a příkon


Autožárovky pro osobní automobily mají vždy příkon 55 W a pracují pod napětím 12 V, a to jak pro denní, tak i pro noční svícení. Nákladní auta mají akumulátor 24 V, a tudíž tomu odpovídá i napětí žárovek. Příkon žárovek je u nákladních aut shodný jako u osobních.


 H7 nebo H4


Moderní vozy mají v předních světlometech oddělená světla tlumená a dálková a pro tyto účely se používají výhradně žárovky s jedním vláknem označené jako H7. Starší jednodušší způsob využívá společných dvouvláknových žárovek pod označením H4. Každá z nich musí být označena v tomto smyslu na patici a vhodný typ je popsán i v manuálu od vozidla.
světlo červeného vozu.jpg


Chytré automobily


Chytré automobily se zabudovaným počítačem mohou vnímat při výměně autožárovky za LED diodovou jako vadný kus, neboť jsou provozní hodnoty příkonu v elektrickém obvodu modulovány pro halogenové typy. Tomu lze předejít LED diodovými svítidly CAN BUS, které palubní detektor vnímá jako korektní osvětlovací těleso, ačkoliv je jeho spotřeba několikanásobně nižší, než u halogenů.

Vyměnit autožárovku je někdy velice obtížné
3 (60%)1